Naše

střepiny ledu seděly mi na duši
přes oči páska černá
srdce z kamene žulového
pomník naděje a cílů cesty životem
jak jsem jej znala dřív
než den přešel v noc
a má duše volala o pomoc
na špatnou stranu řeky času
dokud se nestal zázrak sám
nedošla jsem až k prameni bolesti
svoji žízeň nehasila
v naději na lepší ráno
má duše již ví jak ukojit hlad
který kouká z očí mých i tvých
tak pojď
jdeme spolu do našich snů
kdy za okny svítí slunce
motýl třepotá křídly ve větru
a ptáci ve větvích zpívají oslavný hymnus
pro naše dny