Řešení

Myšlenky jsou na odstřel,
tak radši někam zmizly
život stále neprostřel
a pocity jsou cihly.
Je to všechno o tom
jak bídný se cítím být
a co bude potom
a proč jsem tolik bit?
Jako vítr ve větvoví
co zaplete se s květy
nikdo nikdy neodpoví
na pády a vzlety.
Jen krůček od propasti
jen jeden chybný krok
pomoz mi prosím tati
než bude ze mě cvok.
Než rozplynu se v časoví
v tom soukolí zmaru
kde naděje mě chlácholí
však krev je v bodu varu.
Zítřek nikdy neumírá
stále se ráno rodí.
tak co mě pořád zžírá
a smutek v duši plodí?
Jsou prostě věci důležité
a pak ty nudné, všední,
ty ještě neprožité
a pak ty bezprostřední.
To je život v naději
čím se mohu utěšit
snad bude se žít snadněji
když nebudu nic řešit.