Rozbitá duše

Když tvá duše je zas rozbitá na kousky
a tvůj žal rozleptává jejich hrany
marně pak snažíš se
složit ji zase dohromady...

tak co se děje
no tak
řekni
co se děje
zas jen
polykáš slzy...
ten hnusnej
ejakulát beznaděje
chutná trpce
a těžko se smyje
ty víš
že na to je ještě brzy
tak co se děje
no tak
řekni
co se děje
proč pořád tak leje...

vždyť
jseš krásná
jseš jiná
jseš svá
a kdo to nevidí
tomu není rady
ten ti nemůže pomoci

najdi si někoho
kdo se s tebou rád směje
kdo setře ti z tváře
i poslední zbytky beznaděje
a pod nimi objeví
jaká skutečně jseš
bez výhrady...
nejdřív jen tak
z kraje
poté hlouběji
a pak
třeba právě on
pomůže ti
slepit tvou duši dohromady...

Každá slepená duše bolí
a v každém jejím rozbitém
střepu
cítíš
všechny ty bolavý rány
ty stovky
ty tisíce
dřepů
když si padala
a pak si se zvedala
i když nevěřila si tomu
jseš silnější
jenom nějak stále nevěříš...

tak co se děje
řekni
co se vlastně děje
protože
někde v tobě
určitě tam je
to malé semínko…
ale bez naděje
bez naděje
umře
umře v tobě...

zatím jen skrápí ho
tvé slzy beznaděje
bez naděje
vyklíčit
bez naděje
rozkvést
a dát někomu přivonět
tak mu dej šanci
no tak dělej...

vždyť každý
nakonec přeci
chce si přičichnout
a aspoň jednou
nechat se opít
tou vůní
co duši naplní
pocity
kterým se říká
láska...