Krvavý měsíc

Já toužím, všechny bohy prosíc,
bych spatřit mohl dnešní Měsíc.

Dlí na nebi co stojí světem svět,
a zázrak přijde jednou za sto let.

O velké zatmění a kotouč rudý,
dnes stojí i lid duchem chudý.

Mnoho štábů to noční divadlo točí,
já ale říkám: není nad vlastní oči.

Už přichází ta vysněná hodina,
tak natěšená je celá rodina.

Dříve však přišel velký mrak,
zhatil můj pohled do oblak.

A ač se jen tak snadno nedám,
darmo tu lunu zrakem hledám.

Dokonce prší, blýská se a hromy
teď mocně duní nade všemi domy.

Ale nevzdávám se, věřím stále,
že nad mraky se zjeví nenadále.

Marně - v mlze jen chabá záře;
dnes budu brečet do polštáře.

Proto zaklení mé k nebi vyletí,
budu muset počkat další století.