bim bam

jsem  nikdo

když  čas  ochcává

sloupořadí  paměti

až  z druhé  strany  snu

přichází  zklidnění

spíš  napůl  probuzení

do  smyšlenky  dne...

rekvizity  mládí

 vynášíš  na  půdu

pod  chřadnoucí  krovy

domnělého  domova

každý  den  odpadne

jeden  článek  tasemnice

a  jiný  doroste  v přítmí

tvé  nekonečnosti...

život  tě  každým  dnem

 znovu

a  znovu

 prožere

a   ty   tak  akorát

stačíš  dočíst 

pořád  tu  stejnou  knížku

pozpátku  až  k  patitulu

 s  nečitelným věnováním...

slyšíš ?

na  střechách zaříkávají  stíny

vzpomínek  

 svévolně  rozhoupané 

zvony

za  naprostého  bezvětří...

*