slavík a růže

dívám se přes střechy domů
co zdálo se pevné
to se poztrácelo

v soukolí uvízlo a drolí se
na drobná zrnka písku

nový dům již nevystavím
často vzpomínám na jednu postavičku
z mého památníku

byl to tulák
s ranečkem přes rameno
tam se mu vešlo celé jeho jmění

nevzpomínám si na výraz jeho tváře
ani nevím proč mi jako dítěti
utkvěl v paměti

místo některé z princezen
či zahrad
rozmanitých květů

ještě mám ve své paměti
jeden obrázek
byla jím růže

cosi jí chybělo
nebyla úplná
a tak vlastně ani nevoněla
vypadala jako bez duše
bez života

vydala jsem se s ranečkem přes rameno
najít právě pro ni
trny
které náleží jen jí

po cestě jsem slyšela vyprávět příběh
o slavíku který se nabodl na osten
aby mohl krásně zazpívat světu

někdy mám pocit
že vše se vším souvisí
a zapadá
do jednoho jedinečného
úžasného celku