Kocovina

Krušné ráno, rudé oči, hlava třeští, jako by byla z olova,
kráčím ranní ulicí, upravená - neupravená a sbírám včerejší střepy,
spolu ruku v ruce, vraceje se posilnění domů a láskou slepí.
Nebo to byla všechna ta piva a taky ta poslední borová?

Lovím vzpomínky a skládám kousky naší noční konverzace,
krásná slova, pusy a taky doteky a pár prozrazených obav.
Zapisuji do paměti, nejspíš jen já, takže pro jistotu za nás oba,
víš, pro zatím imaginární zvídavé potomky a budoucí generace.

A to jsme chtěli zůstat doma, takhle vprostřed týdne, ve vší počestnosti,
stáhnout film, zajít do obchodu a venku si dát možná dvě piva, ne několik.
Možná to konečně jednou zvládneme už příště, nejspíš ale zase nikoliv.
Další den tak budu znova proklínat tuhle kocovinu, borovou a povinnosti.