JAK ULETÍ PŮLSTOLETÍ (A KAM)
JAK ULETÍ PŮLSTOLETÍ (A KAM)
JAK ULETÍ PŮLSTOLETÍ (A KAM)
tenkrát mi táhlo na čtrnáct
když nad ránem probudil mě pláč
ze sesterny
to naděje právě umírala
v zoufale bolestivých křečích
svobodu věšeli na lucerny
proradní Kainové – naši bratři
z pěti prý spřátelených zemí
z rozhlasu nezněly tenkrát řeči
křičel z něj překvapeně varující děs
ještě víc ale pevné odhodlání
když cynické pásy arogantních tanků
k nám vtrhly bortit vytoužený sen
krev prýštila z ran zrazené pohádky
vlci své chřtány výhrůžně vytlemili
přímo svou mordou v naši tvář
nejen už pouze za vrátky
celý národ měl tenkrát svatozář
jak maják na čas oslnila svět
než naposledy blikla
pochodní Jana Palacha
jak krátkých i dlouhých padesát je let
kolikrát a jak jsme se během nich proměnili
kdo ještě i dnes věří v ideály
a kde snad nekrvácí pohádka
Praha, 21.8.2018
https://www.youtube.com/watch?v=4PMj0rEtfiU
Komentáře (30)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Děda si prošel německým lágrem, z toho, co bylo v 68., se mu dělalo zle. Přesto to nikdy neházel paušálně na všechny Němce nebo na všechny Rusy. Hnus je hnus, ať šel z jakékoliv strany. A ke svému zděšení občas čtu věty ve smyslu, že je někomu milejší esesák, který se omluví, než komunista s pnými ústy demokracie. Tohle prostě nechápu.
Jo a taky vzpomínám na naši prabábi - bůhví, že na nás vždycky byla strašně hodná, i když nám říkala "pankharti" :-) Jen jednou jedinkrát jsem od ní dostal facku - když jsem zahodil chleba. Tehdy mi k tomu řekla, že kdo zahodí chleba, asi nepoznal, co je to hlad.
Jo a také mám hrozně rád, když zlití borci na Václaváku probublávají do proudu zvratků "mistři", "Čechy" a podobně... přičemž pozoruhodné procento z nich nesvede dát dohromady českou větu bez chyb. Dneska se tomu říká "syrovost života".
A každé ráno vyrážím do ulic s příjemným mrazením v zádech - kdyby se mi snad někde něco stalo, mám jedinou jistotu - Češi mě s poměrně vysokou pravděpodobností nechají na ulici chcípnout. Přísně demokraticky, ovšem. Jde to i beze zbraní.
27.08.2018 18:49:29 | paulmatthiole
Díky za Tvůj příspěvek, rozumíme si :-) Pokud jde o onen současný všudypřítomný vypjatý egoismus, ke kterému je orientována současná společenská atmosféra a do značné míry se tomu přizpůsobují i kulturní vzorce a zviditelňují se na této módní vlně konjunkturálně i mnozí umělci, tak to samozřejmě vnímám, ale na druhou stranu znám spoustu lidí, kteří se tím nenechají otrávit a znejistit. Pokud bych měl zkusit zobecnit vlastní zkušenosti, nejsobečtější mi připadá generace, která vstupovala do dospělého života v devadesátých letech ("urvi, co se dá, a jakýmkoliv způsobem"), současní mladí mi připadají naopak mnohem méně sobečtí a méně lhostejní ke svému okolí. Tahle nastupující generace se mi jeví hodně nadějně a nezatíženě všelijakými stereotypy, zdravě kritická ke konzumnímu způsobu života a k pokrytectví, které vidí všude kolem a útočí na ně i z mainstreamu. Ale každá paušalizace samozřejmě silně kulhá, každý se pohybujeme v jiném prostředí - mně je ale s těmi mladými, které osobně znám, zpravidla líp než s mými vrstevníky :-))
29.08.2018 12:08:41 | Amonasr
Jo, to heslo z devadesátek znám - vyhrává ten, kdo se pozvrací jako poslední :-/
30.08.2018 06:59:56 | paulmatthiole
Ami......není pro mne snadné psát..nyní.je to--velice těžké..únavné. Na téma uplynulých padesáti let...ach. je to omílané stále dokola...to samé..jako kolovrátek..co by kdyby..takhle a takto...ach...nic se nezmění. Pořád se jako národ litujeme.Pořád fňukáme!!! Kolem dokola.... nic moudrého už to nepřináší. Doba KHB je dávno pryč...dávno. te´d vévodí prachy. kapitalismus. lidství jde s prominutím do hajzlu....žádná radost-. jenom nemístný řev nad rozlitým mlékem....*ST*
22.08.2018 12:57:27 | Anděl
Já vím, Anděli - čeho je moc, toho je příliš... A já ještě nesu dříví do lesa - nebo zrnko prachu do mlýna...? Když my pamětníci už pomaličku vymíráme a dnes už většina lidí netuší, o co tenkrát vůbec šlo, co k nám ty hordy nájezdníků přijely zadusit. Od toho se raději pozornost záměrně koncentruje pouze k samotnému násilnému aktu, jako nějakému bezdůvodnému thrilleru. Když je nám dnes plíživě oktrojováno, abychom se styděli za husity a naopak vzhlíželi k pobělohorské "době temna" jako kulturnímu rozkvětu národa (asi nevadí, že postupně zapomínal česky), či k senilnímu mocnáři Františku Josefovi, za nějž jsme si údajně neměli na co stěžovat (Masaryk a legionáři byli nejspíš rebelové bez příčiny), tak už to žádného pamětníka aspoň nebolí... Ale my ještě holt všichni neumřeli... ;-))
22.08.2018 20:21:01 | Amonasr
Ne, neumřeli. A vůbec nemám pocit, že bychom omílali cosi dokola. Pro naše děcka je to datum v dějepise. Jenomže my jsme živí taky proto, aby se to od nás dozvěděli. Lituji se? Ne, jen žasnu, jakých vznětů jsme schopni jako národ a taky žasnu nad tím, co se občas v politice děje. Nová generace má šanci třeba jít jinudy...
23.08.2018 17:49:02 | Pamína
Moc jim to přeju, milá Pamíno - a pár takových i znám, tak jim držme palce, ať jim to vydrží! :-) Díky za mile překvapivou návštěvu :-)
23.08.2018 17:53:37 | Amonasr
Možná není úplně od věci semtam minulost připomenout. I tak jsme jako lidstvo nepoučitelní... nebo se mi to jen zdá?! Ach ta paměť národa...
S básníky na věčné časy!
Díky, pěkné... :)
21.08.2018 23:46:58 | ARTeFakty X. Múzy
Ano, připomínat si minulost má smysl proto, abychom si mohli klást otázky o současnosti a budoucnosti a lépe se v nich zorientovat ;-) A je dobré si také nenechat vnutit jen nějaký úzce jednostranný úhel pohledu - ty se v čase i podle účelové interpretace (a o tu jde vždy) mohou lišit a měnit, není nad vlastní kritické posouzení :-)
Děkuji za znělý a vtipný komentář a připojuji se rád k Tvému zvolání - pokud s někým na věčné časy, tak jedině s básníky! :-))
22.08.2018 09:53:05 | Amonasr
Padá to znova na mne jako tenkrát letáky se špatnou češtinou z břicha nějakého Mi..(asi 8)
21.08.2018 18:44:33 | Jindřišek
Ano, taky tam na nás padaly, tuším v jakési českopolštině... Díky za připomínku :-)
22.08.2018 09:45:16 | Amonasr
...hezký, ale...na špatný raděj nevzpomínat...raděj bych vzpomínal na dobrý...nemám rád tyhle negativní výročí...;-)
21.08.2018 15:43:38 | bogen
Chápu - já se v tom taky nerochním úplně rád, ale ta padesátka si o to zkrátka řekla... ;-) Ono to ale ani těm tehdejším agresorům nakonec nic dobrého nepřineslo a hořké plody z toho vlastně sklízí až dosud a ještě dlouho asi i sklízet budou... Kdyby si to jen každý agresor dokázal spočítat dřív, než začne mlátit klackem po hlavě ty druhé - což je bohužel také utopie, jak dokazuje i dnešní svět. Tak příště zase raději něco veselejšího... :-))
21.08.2018 17:24:17 | Amonasr
Hezky zbásněno. Já jsem to náseldné září šla do první třídy... Pamatuju si, že pak po prázdninách do druhé už někteří spolužáci nepřišli.
No a jinak to tehdy dopadnout nemohlo i bez těch tanků. Jen by to trvalo třeba o chvíli déle než by ti "s lidskou tváří" seznali, že toho jara už bylo dost a že jejich vedooucí úloha je ohrožena.
21.08.2018 14:51:31 | A42
Díky za odezvu :-) Co by, kdyby, historie nezná, ale jelikož jsem to už v těch letech dost naplno prožíval a dobře si pamatuju, jak to všechno bylo už rozjeté a lidé tomu v naprosté většině fandili, tak si troufám tvrdit, že bez cizích tanků by se to už zastavit nepodařilo. Konzervativci ve vedení KSČ byli v menšině a v těžké defenzivě, bez vnější agrese by se už dlouho neudrželi, a bylo by samozřejmě zajímavé se dozvědět, jak by celý experiment "socialismu s lidskou tváří" dopadl. V té době ale lidem o restauraci kapitalismu nešlo, i když tržní hospodářství by asi k nějaké minimálně smíšené formě dospět muselo. Jak by to dopadlo s politickou pluralitou, to je těžké odhadovat, ale její zárodky už také existovaly a postupně sílily - Klub angažovaných nestraníků apod. Svým způsobem se tenkrát v srpnu možná ulevilo i Západu, protože příklad fungujícího tržního socialismu by mohl být nepříjemný i jemu, i když o nějakých dvacet let později se Gorbačov po návratu z návštěvy Švédska nebál prohlásit, že skutečný socialismus je ve Švédsku, nikoliv v SSSR, pokud mě paměť neklame. Ale takováhle kdyby jsou vždycky jen čirá spekulace z rodu fantasy a historii tvoří vždy nejen vnitřní, ale i vnější siločáry, a na ty jsou menší státy bohužel slabé. Epochální změny se vždycky musí odehrát nejdříve v těch velkých. V tom bylo samozřejmě pražské jaro do značné míry naivním pokusem, ale to ho nijak neumenšuje a patří rozhodně k světlým okamžikům našich dějin, byť se momentálně nerado připomíná, mimo jeho smutného konce, protože nezapadá do černobílého schematu.
21.08.2018 15:31:37 | Amonasr
Na vlastní kůži jsem nezažil, takže si tehdejší poměry nedovolím hodnotit.
Když to ale vztáhnu na dnešní dobu, říkám si, co by se dnes stalo, kdybychom se odklonili jako stát od "žádoucího (pro-neokoloniálního) směřování" dnešních mocenských uskupení jako je EU, Nato, USA, MMF atd., a které "spřátelené země" a jejich pásy tanků by náš národ přejeli a umravnili neboli "zachránili"...Nedělám si iluze,že to není možné; historie se stále opakuje, jak tvrdili už starověcí Řekové.
21.08.2018 12:38:10 | Lighter
Nechci nijak spekulovat, to by bylo na delší diskuzi, nicméně není třeba si dělat iluze, že nejsme jen malým pěšákem na šachovnici velmocenských her, kterého v případě svých zájmů velmoci obětují, aniž by se příliš ohlížely na ty jeho (naše). To je prostě realita. Bylo tomu tak v roce 1938, kdy nás zradil Západ v Mnichově (Anglie a Francie) i v roce 1968, kdy nás zradil pro změnu Východ (SSSR, Polsko, Maďarsko, NDR a Bulharsko). A Západ se tenkrát zmohl jen na pár bezzubých slovních protestů, protože jsme nespadali do jeho sféry vlivu dané tehdejšími mocenskými poměry v Evropě. Nestáli jsme mu za zbytečné riziko a rozkolísání procesu směřujícího k Helsinské konferenci 1975, konsolidace vztahů s SSSR byla pro něj větší prioritou. A Sověti to dobře věděli, když se k našemu přepadení odhodlávali. V roce 1989 jsme měli větší štěstí, protože se už silně rozkližoval komunistický systém především v samotném gorbačovovském SSSR (Husákův a Jakešův režim tenkrát byl naopak jednou z nejkonzervativnějších komunistických bašt) a bylo jasné, že Sověti k násilí už nesáhnou, takže nám svoboda spadla do klína sametově prakticky sama, jinde to stihli i dřív. Nemyslím si, že bychom se v budoucnosti chtěli či měli hnát znovu do náruče Východu, to by bylo víc než pošetilé, ale zároveň si myslím, že by nám slušela sebevědomější a méně vazalská politika vůči našim současným spřáteleným velmocem a zejména jedné supervelmoci, aniž bychom se k nim zároveň otáčeli směšně furiantsky zády... :-))
21.08.2018 13:54:49 | Amonasr
Úplně s tebou souhlasím, kdoví jak nás a naši dobu budou za pár století s náležitým kritickým nadhledem hodnotit historikové. Dnešní pohled to rozhodně nebude.
21.08.2018 14:02:41 | Lighter
Nevím, čemu říkáš dnešní pohled ;-) Pokud ale myslíš mainstreamovou propagandu, tak ta je směšně přihlouplá už dnes, natož s odstupem příštích desetiletí či dokonce staletí. Ale tak to asi v historii chodí, to není žádná naše specifika... :-))
21.08.2018 14:06:28 | Amonasr
Bylo mi skoro pět, když tanky jely po silnici, strašně rachotily, babi přiběhla z práce poplašená, že bude válka a okamžitě v obchodech nebyl chleba...a já měla polštář přilepenej na uších, abych se schovala před strachem, který byl prostě všude...
21.08.2018 11:52:52 | básněnka
Jo, strach tam určitě byl. Já byl v té době dlouhodobě v plicní léčebně v Šumperku a když mě pár dní po vpádu přijela mimořádně navštívit máma (návštěvy rodičů byly jinak povoleny jen jednou za 2 měsíce) šli jsme se projít do blízkého lesíka. A naráz nám nad hlavou poměrně nízko nad zemí začaly prolétávat vojenské stíhačky - to byl opravdu ošklivý pocit, protože to byla v tu chvíli nepřátelská letadla a připadali jsme si jako ve válce. Vypadalo to stejně jako nálet z nějakého válečného filmu, jen jen začít po nás střílet - to se mě skutečně zmocnil strach a ulevilo se mi teprve po návratu zpět do zařízení, ze kterého jsem tak rád aspoň na chvíli předtím s mámou vzdálil... :-)
21.08.2018 13:25:08 | Amonasr
To mě těší :-). O tématiku srpna 68 jsem se kdysi hodně zajímala a z dědečkových vzpomínek před několika lety i sepsala povídku... Asi to sice skutečně není přenositelné, ale mluvit o tom s tou naší generací určitě smysl má ;).
21.08.2018 11:52:01 | RenyNew
To se mi hezky čte a je to fajn ;-) Ono to vlastně platí obecně, že žádná zkušenost není plně přenositelná z jednoho člověka na druhého - každý se zkrátka musí spálit sám, aby autenticky uvěřil. To ale neznamená, že by se z historie nedalo nějak poučit a tvořit si vlastní názor i s ohledem na soudobé skutečnosti. A o to asi jde :-)
21.08.2018 13:10:11 | Amonasr
Díky za tohle připomenutí! ;) Povedlo se a moc, hlavně ten úvod...
21.08.2018 10:41:46 | RenyNew
Děkuji, z Tvé odezvy mám upřímnou radost :-) Mimo jiné i proto, že si myslím, že tehdejší nadějeplná atmosféra pražského jara 68 a hluboce hořké zklamání z jeho cynického zardoušení zvnějšku jsou námi pamětníky na mladší generace už prakticky nepřenositelné. O to víc jsi mě tedy potěšila... ;-)
21.08.2018 11:20:30 | Amonasr