AD INFINITUM

Je to beznadějné,
možná k smíchu,
snad i k pláči.
Přestávám racionálně uvažovat.
A nikdy to nepochopím,
třebaže se tisíckrát spálím.
Chci to znovu prožít,
ještě jednou pocítit.

Jsi jeden z mnoha – a kdo není?.
Tak výstřední a neobyčejně přitažlivý.
Jsem z tebe nervózní,
to se často nestává.
Zase mě dohnal stav zamilovanosti.

Mnohokrát mi ještě zlomí srdce
a můžu být na sebe sebevíc tvrdá,
ale jen stěží ovládnu rozum,
už není cesty zpět.
Kdo ví?. – co je správné, nebo špatné.
Láska prostě je
a nikdo se jí neubrání.
Ad infinitum …