Touha vratit se zpet

Cesta domů daleká.

Samota tě pavučinou omotává.

Den za dnem pomalu utiká

domů zpět nemůžeš se vrátit

okovy tě na místě drži.

Trháš a škubeš za řetězy na svých nohách.

Řetězy pevně drží a okovy do krve řežou.

Drží pevně a nepouští tělo zesláblé.

Oči mimo realitu dívky s tváří bledou

Jen okno je unikem z temnoty dívky šáblé

Ve své duši se modlíš,

kdy se zpět z toho vězeni vratíš domů.

Proc tě tu zavřeli a nohy okovy svázali.

Nechápeš proč ti tolik ubližují ,muči a týrají.

Čim ses jen provinila

Dívko nevinná,

s okovy na svých nohách tiše pláčeš.

Uhýbáš před ranami od lidí,

před ranami osudu,

který ti nepřál nic jiného než bolest a utrpení

Cesta domu daleká,

přáni vratit se jsou veliká.

Život ti, ale připravil jen kruté rány.

Trháš a škubeš  za řetezy na svých nohách.

Řetězy pevně drži a okovy do krve zařezávají.

Zůstaváš připoutána pevnými řetězy na mistě,

kde temnota prevládá .

Na mistě ,kde je tvá duše požírána zaživa utrpením,

které ti osud přichystal.

V uplné temnotě hledíš do malého okenka,

kterým slabý svit hvězd proudí.

Strhat okovy těch těžkých pout

Co drží tě mezi čtyřmi zdmi

Odejít a znovu se nadechnout

Být tam venku mezi živými.