Černobílý svět

 

Ztrácím se

v černobílém opojení

houpu se

na provázcích života

tenkých

jak sítě pavučin.

 

Černá

převažuje nad bílou

zvažuji možnost

přiložit závaží štěstěny

na jedno z ramen životních vah

utnout tu převahu

utonout v záplavě bílého paprsčení

nadechnout se nad hladinou

černočerného zamračení bolestného světabolu.

 

Vdechnout tu vůni

bělosti

čistoty nevinnosti

vytrácející se z očí dospívajících

nadechnout se

z plna plic

toho nadějeplného sladkobolu

budoucnosti.

 

Černá s bílou

splývají ve stínohře

šedé zdi polykají jejich vzájemné hranice

a svět ztrácí svou barevnost.

 

Splynu v černobílém světě

s obrazy duší ostatních zbloudilců.

 

Snažím se uniknout.

 

Utíkám vstříc té bílé záři

usmívaje se na mne z dáli.

 

Nechávám za sebou

všednost bledých dnů

temnotu hvězdných nocí

mávám jim své poslední sbohem

a běžím za tebou.

 

Daleko

daleko za mnou

ztrácí se a mizí

černobílý svět.

 

A konečně

konečně vcházím do barev.

 

Barev

co vychází z tvé náruče

živote...