Démoni

Démoni spí. Prozatím.
Jsou všade kolem, vím to vím.

Nevzbuď je! Ticho,
buď potišku, potišku, nebo...

démon se vplíží do tvých snů
a zbytky nocí budou beze snů.

Démon ti vlasy zšediví.
Proč? To ty i on dobře ví.

Démon ti hříchu dopřeje
a hříchem duši ubije.

Démon tvými ústy lá,
zlomená srdce vzpomíná.

Démon ti lásku odradí
pak touha chutná jako blín.

Démon je hrdlo stažené
a tělo potem zbrocené.

Démon je blesk v jasném dni
i v temnotách skryté tmy.

Démon je tím, co jsi udělal
i co vykonat tě čeká dál.

Démon je čas který jsi promarnil,
i vědomí času co ti zbyl.

Démon je sen co se nesplnil
i sen který se naplnil.

Démonem jsou ty z mnoha chyb
které již nelze napravit.

Démonem je slovo vyřčené
i to nikdy nevyslovené...


Dost! Řvi z plných sil.
Vyřvi se abys je probudil.

Vyřvi jim vše co o tobě ví.
Když to nevyřveš – nezmizí.

Vkradou se další, bude jich víc!
A tak řvi, jinak nezmůžeš nic.