Převtělení
Převtělení
Lidé se probouzejí a v koupelně snaží smýt temnotu noci
Mají strach ze snu, kde nejsou svým vlastním pánem
Zapomněli jak snít, z jejich života zmizel genius loci
Čistíc si zuby bloumají
Kdy se z noční můry stal nový den
Při pohledu do zrcadla pak doufají
Že se ještě vrátí ten krásný sen
V poledne obědvají pachuť svého života
Vinu za prázdnotu přikládají otci nebo matce
Kdyby tak zmizela ta nicota
Bez okolností šlo by štěstí hladce
Jejich žaludek nikdy nepřestává svírat hlad
Vzduch v plicích zamrzá jak led
Po těle se do nekonečna rozprostírá prázdny chlad
Na život pusobí svou existencí jako jed
Jsi jedním z nich, když tě ovládne strach
Když zavíraš oči před tou odporností
A až se jednoho dne změníš v prach,
Zrodí se z tebe stejné nic za jiných okolností
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
V básnické lince je jen sebelítost tlačená do všech duší. Źádné vzepjetí, posun.
Poslední dva verše? Negace lidství a zbytečnost existence.
Jenže tak to není a dokonce ani být nemůže.
17.09.2018 17:49:34 | Lesan
negaci lidství tvoříme sami.
17.09.2018 18:42:38 | Anastazie Maler
"Vinu za prázdnotu přikládají otci nebo matce"
...
"Po těle se do nekonečna rozprostírá prázdny chlad"
--
Tahle /další/ generace (větší polovina)není ztracená, ale "Neuchopená". V rodném listu: Matka/Jsem utahaná, Otec/Nemám čas.
V tomto marasmu, který na Literu obdobně teče v míře větší než malé, vidím rozevřené sociální nůžky. Kupodivu je nerozevírají bohatí, duchem i fyzicky.
Mám ty kontakty, jsou v nastupující generaci špičky. Bezpochyby už jsou dál, než dříve úspěšní. Přeji jim to, není to zadarmo.
Mé resumé je jasné, utápět se v bahně je nesmyslné, není-li v závěru alespoň náznak posunu k jakési vizi.
18.09.2018 18:45:41 | Lesan
Sebelítost je věčná a existence každého jednoho pro lidstvo zcela postradatelná. Myslím, že se příliš zabýváme vlastní důležitostí. Budiž útěchou neustávající tok energie a participace ve vesmíru jako celku, kdyby jen sebelítostí.
17.09.2018 18:29:43 | Anastazie Maler