Vesmírem...

Byla by pokleslá,
černočerná vrána,
noc tichá, bezesná,
pak probuzení zrána. 

Vesmírem chci letět, plout,
s Vernem na kometě spočinout,
volný, rychlý, jak komety jsou,
jaká tužba, jež třese fantazií mou.

Sladké sny však pouhý klam,
ráno strhne růžový stan,
nebo vichřice nočních můr,
probudí tě zpoceného jak vůl.

Lepší, když nakonec prozříš,
sen za pevnou půdu vyměníš.
A mávnutím ruky při snídani,
zapomeneš na noc bláznivou, na ni.