Těkavá (the restless poem)

Těkavá

Kolik vyjeví se pravd, jen oblaka tuší,
a nejjistěji v pomýlení dýšem.

     Kdyže se býti zdá moudrost věčnou,
aby se v letu mušky obrátila v splín.

Kolik pravdy ve svém hněvu otevřeme
a kolik ústrků sneseme pro svá přání.

    Jakoby každý vklad rozerval ve dví duši
a nespoznáni před zrcadlem, sípem.

Kdyže se býti zlá povaha zdá věcnou,
a zjevné dobro je sotva stín.
    
     Kolik změn ve své tváři uneseme,
a kolik slov, jež znějí zrazu chlad,
přec zbud prázdných dlaní.