Kulky v hlavě

Přeju si umět ztlumit ten neskutečnej hluk myšlenek,
který se o stěny v mojí hlavě odrážej
jak vypálený kulky z hlavně.

Pře s nima jsou na denním pořádku a pak, že
pořádek dělá přátele.
Mezitím, co nabíjejí děla nejčernějším střelným prachem,
snažím se nabýt dojmu, že jsem šťastná.
V rámci mezí.

A tak moje hlava utrpí tisíce a tisíce střelných ran.
Ráno co ráno se budím s nadějí na řešení,
který se podobá dopočítání písmene pí.
Už je to doba, co jsme si libovali v hřešení.
Ale pro mě jsou to pořád raný rány.
Proč se sakra takový věci dějí?
Je libo vodku či něco, co ostřejší má hrany?
Třeba pravdu v alkoholu najdu,
už totiž nebaví mě ty naše role hraný.

Myšlenka s myšlenkou se v mojí hlavě o sebe tře,
jak kdyby to byla zábavná hra.
Už ale nechci být tou, která ji hrá.