Říjnový pocit

Jednou v říjnu teplé noci

Zmocnil se mě zvláštní pocit

Abych Ti popsala, čeho se týká

Vezmu klíč, kterým se srdce odemyká

 

Před pěti lety jeden kluk dobýval

To, co ten před ním roky už odbýval

Vždy, když se podíval zasněně na ni

Přál si srdce její laskat v dlani

Pak mu to srdce poskytla s nadějí

Že v boji o lásku společně uspějí

V ráji však nastaly krušné chvíle

Barevný svět působil černobíle

Každý žil jinak, spolu tak málo

A srdce tu bolest už neustálo

 

Čtyři léta utekla, to srdce prázdné

Chtělo jen jedno - být zase šťastné

Jen deník a jeho stránky smutku

Věděli o onom srdečním zármutku

Ta dívka štěstí hledala dál

Proč osud si s ní tak pohrával?

 

Amorův šíp byl náhle rozdrcen

Když ona počala cosi pod srdcem

Ztratila sny, plány a naděje

Bohužel vinit mohla sebe jen

Deník si pročetla celý rok zpátky

Pak pochopila, jak život je krátký

Nechce už opakovat stejné chyby

Netouží slyšet klamavé sliby

Tak moc si přála měnit svět

Až ji ten svět musel umlčet

 

Jedno ví jistě, že jíst se nedá

Ta hořká chuť denního chleba

Když člověk neplní partnerskou roli

Těžko mu láska ten chleba posolí

 

Když Ti lásku někdo dává

Láska se vzácnou navěky stává

Něktěří lidé maj' vnitřní hlasy

Které je provází všemi časy

Na co ses ale dosud neptal...

...co mi ten říjnový pocit šeptal...?