LAVIČKA OPOJENÍ

Městským parkem procházeli spolu nejednou.
Znali se už spousty let.
Tu v koutku parku zastaví svou chůzi najednou.
Pozorujíc ptáků let.

Místo jejich zastaveni, důvěrné jim bylo.
Vzpomínkami se jim srdce téměř zastavilo.
V rohu stála opuštěná zahradní to lavička.
Slzy v tváři měli oba, dědeček i babička.

V hlavách jejich šedovlasých, rodily se obrazy, jako sotva plnoletí, od břehu se odrazí.
Lavička jim lodí lásky, v mládí svědkem byla.
Život končí, pouze vzpomínka jim zbyla.
Na vášnivé objetí, sladké milování.
Lásky plný souvětí…………………