Půl svíce nokturna

Zalit horkou lázní Tvé samoty,

    myslím Vás do kostí morku,

       po hřebenech vášně ztracené

       a nachytane v přístavech lásky a bolesti.

        Dech naší pramice ustálí horizont přítomnosti,

          studnice výdechu staví slova v katarze,

          hlas se pomiluje s bříšky prstů hlasek

        a vystřelí je sepotem do vesmíru.

          Kříže existence bod nula v prerodu,

             hlas více četné imaginace v očích nekonečna,

             únava a    bolest odplouvaji z eterickeho oleje těla,

        laskavá láska zalévá naše křehké krovy.

       Vše je zachyceno v akasicke kronice 

                                      mimo zrození a nezrozeni  v trhline bytí.