Epitaf

Stojí to všechno za hovno,
nesměj se moje královno
poddaní hrbíc se v předklonu
pod bičem přísných zákonů.

Něžně tě držím za dlaně
žijeme životem na hraně
včleněni mezi chudobu
se srazem u bašty na rohu.

Nekoukej na mě tak z vysoka
do pekla cesta je široká
do nebe těžko lze doletět
lepší je snad už nic nevědět.

A ty se ptáš co je se mnou
všechno co máme nám vezmou
nejdříve statky, potom i těla
duše se vypaří aniž bys chtěla.

Poryvem větru pohne se svíce
pod mlžným oparem seschlá kytice
na žule chladivý nejasný nápis
čím víc se snažíš tím víc se trápíš.