Konec nevinnosti 2

Patří Tobě večer snový,

jediná hvězda jasná,

kapela, či spíše křoví,

vážně jsi takhle šťastná?

 

Vyzpívala jeho duši,

svou jinam věnovala,

čekala, že pýcha sluší,

kým ses tou změnou stala?

 

Z milé holky primadonou,

nevěř, by si tohle přál,

pro výhodu nepatrnou

nechalas ho opodál.

 

Jiný zneužil pozvání,

zastínil Tvůj úsudek,

kvůli cizímu uznání

zrazovat svých přátel vděk.

 

Došlo Ti to pozdě příliš,

nastal čas odejít pryč,

prolít slzy kdož se mýlíš,

na hřebík pověsit klíč.

 

Není to smyšlené zdání,

skutečná tíží vina,

za branou nočního přání

cesta Tvá už je jiná.

 

Cesta bolesti pro oba,

pro všechny věrné tiše,

věčná tenkráte podoba

odlišné tóny píše.