Ztracený muž

Tolikrát se probudil, na kamenitém břehu...
to vlny ho vždy zanesly, aby spatřil něhu...
nechápal proč, a kdo chce at´ znovu vstává...
cožpak už nebylo dost, těch kterým jen dává...
usmál se a v duchu si řekl ta nekonečná slova...
láska je bláznovství, pro ty jenž jí chtějí znova...
tak svou cestou šel, on znal ten příběh samý...
dozadu nehleděl, nebot´ byl sám d´ábel zvaný...
co skrývá svět, před těmi lidmi jako já...
najdou svůj klid, ne jen, když slunce zapadá...
má naděje už slábne a vítr zas vstoupá...
moře opět hledá, toho muže co spoutá...