V kině

Před obřím plátnem jsem napjatý seděl,

kýžený velkofilm právě začínal,

se svojí milou jsem si do očí hleděl,

přiopilý mladík vedle nás usínal.

 

Všude okolo si lidé šuškali,

občas se ozývaly tlumené prdy,

colu a drahý popcorn mnozí hltali,

já měl jen pivo a jsem na to hrdý.

 

Dějová linka rychle se rozběhla,

ruku v ruce oči jsme valili,

krvavá jatka a tři auta už vybuchla,

po čtyřech lahvových oba jsme vypili.

 

Divokým kašlem někdo dotvářel kulisu,

je přece ideální jít s chřipkou do kina,

já býval bych potřeboval uzel na penisu,

v měchýři byla totiž kritická hladina.

 

Počet mrtvol už překročil třicítku,

vnitřnosti všude kolem létaly,

já už bohužel nebyl duchem nablízku,

cítil jsem, jak kolabují svěrací svaly.

 

Myslel jsem, že hůře být nikomu nemůže,

v tom moje milá prudce vyskočila,

bylo jasné, že má silné střevní potíže,

hnědá skvrna se na bílé sukni šířila.

 

Začal se linout neúprosný smrad,

mladík vedle pána před sebou poblil,

myslel jsem, že je to poslední zvrat,

když v tom mi konečně svěrač povolil.

 

Byl jsem zdrcen hanbou, moje milá však více,

mou mikinu přes podělaný zadek si dala,

barvou zapadajícího slunce jí hořely líce,

k východu se jako ve snách prodírala.

 

Chcanky mě na stehnech pěkně hřály,

zahlédl jsem spoustu znechucených pohledů,

nohy mi za mojí milou klopýtaly,

ještě jedna perla – a totiž, že jsem spadl ze schodů.

 

Vyřítili jsme se každý na své vécé,

u umývadla zahlazovali nejhorší škody,

myslel jsem si: „kurva to se stane přece“,

to mě hodilo znova do pohody.