něco bych ti poslala
přes ty mříže v oknech
třeba kousek sněhu
co by neroztál
nebo
nějakou blbost
nejlíp ze slevomatu
/to víš my opuštěnky/
otevřel bys oči
a usmál se
jak ten děda-
co mi dneska řek
„slečno, a víte že je rok 74?“
/samozřejmě devatenáct set/
pohladila jsem ho po ruce
kostnatější než žebra vyhládlého psa
a uvnitř se stáhla
až k nebytí
/cítíš to? /
jak sklo
když křeše o kámen
Dalího sloni
pohlcují čas