vůně nenapsané básně

troglodyt  ještě  po  pitvě

  chrčí  vzrušením

vzpomínky  hluboko

zakopány  za  vsí

stále  vyzařují

sebelítostivou  radioaktivitu

na  truc  feminizmu

ztřeštěné  libido  nasává

slídivým  čenichem    připláclým

na  venkovní  dveře  skleněného  domu

   rybí  odér  legín

z vysokého  napětí  jiker

přeskakují  jiskry

a  do  šera  se  blýskají

bezděčnou  plodivostí

srst  ulice  hladí  nedomrlec

kálející  přitom

 po  chodnících

básničky  všedního  dne

ale  průvan  v obálkách

nedoručených  listovních

tajemství

udržuje  jinocha

ve  ztopořené  bdělosti...