Poleno

Když černý Malik s ušima ale úplně dolů zůstane jak přilepený
(před nekonečně krátkou dobou jsem to samé udělal s rukou figurky od betlému).
Když v krbu poskakuje poslední rarášek ohnivec,
stane se divná věc, zebou mě nohy
(to volala mi bába, co přeje si mou smrt soudně potvrzenou).
Tak jo, nebo ne? Logika velí postavit a stát,
přiložit březové poleno,
být v duši odlehčený,
ačkoliv, no, zas tak moc to v mojí duši nefrčí.

Počkejte chvíli...pag to dopíši(to mi napsala Míša)
s Malíkem se viděla jen jedinkrát a měl z ní strach.
Hloupá druhá fabule, co se sem asik (zas ta Míša) vůbec nehodí
a mezi tím nahoře a tím, co přijde, uhynulo několik minut,
to přilepené popřelo adhezi a nacpalo si stále jako na uhel bříško
(jen mu sekundoval starej pardál).
Nepřeji si vychrchlávat negativní pocity zas měsíc bronchitidou,
tak si to nech, ty, hou, hou,
protože na rozdíl od tebe, já umím opravdu milovat,
jsem opravdu milován (sakra to je tak těžké unést).

Mějte se krásně, nejen o Vánocích,
bo já už slyším(to fakt nepsala Míša): "Haf a haf".
Za tím velkým atriovým oknem stojí Malík a Velík,
matlají čumáky sem a tam (a tohle už fakt nikdo mýt nebude).

Přichází na řadu to pitomé a potřebné poleno.