dvě loďky na rozbouřeném moři
záblesky v očích
dva majáky
co ukazují cestu
i po rozžhavených uhlících
dá se projít
zpívat si
není cesty zpátky
všeho se zříci
pro hvězdu zářící
v lidských srdcích
pro hlas který tiší
konejší
pro víru v lepší příští
pod širou oblohou
pastevci rozprostřeli stany
jednou dočkají se
také a právě oni
rozmnožím vaše pokolení
jako nebeské hvězdy
na břehu mořském
jako písečné duny