Sněženky

Ztraceni v lhostejnosti.

Krok za krokem v slepé sobeckosti.

Ptáme se, abychom byli tázáni.

Milujem, abychom byli milováni.

Mluvím-li o sobě, neposloucháš.

Mluvíš –li o sobě, neposlouchám.

Utopeni v záři sebelásky,

z neupřímného smíchu vrásky,

zdobí naše pokrytecké tváře.

A my,

jak roztrhané stránky snáře,

společně kráčíme každý sám,

vstříct novým výšinám.

Cestou nezájmu k vlastnímu úspěchu,

Cestou výsměchu pro vlastní potěchu.

Tak klidně ubližme, když nebolí to nás.

Omluvit se? Proč namáhat svůj hlas?

Nač ti druzí, když milujem se sami.

Sněženky mezi ledovými krami.