Já krásná byla,
když třpyt zdobil mé mládí.
O radosti snila,
co dám tomu, kdo mě hladí.
Život můj však jiný byl.
Každý mne jen osahal,
rychle využil a opustil…
či ve špíně schovával.
Čas zakalil mladistvý lesk,
v rez změnily se sny dávné.
Obě strany pohltil stesk,
ať padne, co padne.
Život můj však konce nemá,
pokud nenastane měna
Pěkné, myslím, že by se dal lépe hlídat rytmus, ovšem báseň (u mmne) vyvolává na tváři úsměv spokojeného čtenáře, současně vyzývá k zamyšlení, jak se vlastně k těm svým mi čím chováme a zda je to tak dobře. Líbí se mi jakási neobvyklost tématu i odvaha a obratnost, s níž jste se jej zhostil/a.
16.01.2019 14:40:38 | Rebejah