Řekni...

Když zavřu oči a naposled spatřím tvou tvář.
Srdce se mi rozbuší a mě popadne strach.
Byl to jen sen, hřát se v slunci tvé přítomnosti?
Byla to můra, probouzet se sama v peřinách z listí?

Byla to iluze, cítit se svobodně když mé srdce tálo?
Byla to realita, že v tvém obětí mé tělo jenom předlo?
Bylo to kouzlo, trvající pár let, které pominulo?
Byl to osud, jenž obejít se nám ho nepovedlo?