Křik zatmění

Křik... jakoby prořízl ticho...
a z něj se valily kusy minulosti...
kusy snů, nadějí a nepopsatelné bolesti.

Křik dvou duší, dnes už zraněných...
dvou duší zcela rozdílných a přitom podobných...
v rozdilných světech, v podobných osudech.

Křik dvou lidí, kteří se měli rádi,
kteří se milovali, kteří se objímali...
teď se nenávidí a stále si ubližují...
ubližují sobě, svým dětem - tím neustálým křikem.

Ubližují všemu a všem.
Přes zatmění svého ega, pohrdají vším .. i vlastním osudem.