Průsvitné chapadelka pokoje

Podívej, Lasko,
tisíce a jedna cest vedou do komurky z červenou lucernou,
ve všem co dělám vidím naší vášeň,
někdy vyhasnu a vše vesmírné pro mne míjí smysl přítomnosti,
jindy se barvy zachveji a srdce pookreje,
myšlenky se začnou spletat ve slovní baobaby
a radost se promění v blaženost,
dny jsou dlouhé a chtíč je vzdálený,
vaše ústa jsou blíže než sto mil,

nezneji než ústí vodopadu sním o vašich milostí naplněných dotecich,
o společné rozkoši bez konce
o zářivé svobodě vašeho teplem a láskou pulzujiciho srdce,
které buší jako o život v němé hodině milovaných hostii naší lásky,
do které vstupujeme jako do chrámu
a hledáme paměť naší společné minulosti
v pritomne vlně prilivneho bdění,

takový je dech tantry,
kosmologie milenců bez počátku,
porozumění dualu vědomí,

láska jako krásný tajuplný kaligram vědomí,
vnímáš jej a jsi jeho součástí,
buď na palubě a strach zanech v hlubinách,
pochodně svítí na cestu
a všude je plno kosmických přátel.

Všude je zlatá nezbytná nutnost absolutního ticha,
prenatalniho ticha před početím básnické myšlenky,
až na konec času až do světla před stvořením vesmíru.

Všude je plno kosmických vlidnych přátel,
kteří nás jako lapace snů nativních,
ochraňují před zlými sny a bytostmi,

nejdražší galeono na obzoru,
miluji Vás obtezkanym poryvem mých básní,
svudnejsi ticho cervanku úsvitu,
lete nad nikdy nekoncicim létem milostné samoty,
demante kricici ve tmě bez shledání,
navždy propojeny něhou v klíč universa.

Všichni jsou v onom klíči,
všichni jsou kosmické bytosti přátelství na lodici vítězství Jednoty.