znovu sedíme na té naší lavičce
holubí pírko se tiše snáší k zemi
hledíme do polí
přes ten kříž který stojí na svém místě
jako bychom jej nikam nepoponesli
neodnesli
jako kdybychom se o nic
celé ty dlouhé roky
nesnažili
jen v nás cosi uvízlo
zaseklo se
ne a ne se pustit
a tak tu sedíme na té naší lavičce
a hledíme do polí
dál a dál
jen to holubí pírko
pokorně se snáší k zemi
od něho
učíme se
ale poponesli... ale jestli ještě pořád jsme schopni sedět na té počáteční lavičce s těmi počátečními ideály a zůstat pořád tací, je úžasný... učit se a nadále nám to dávat je darem sobe samým, lidem blízko i těm ostatním... nádhera...
05.04.2019 02:40:26 | zelená víla
nakonec každý let zvrátí tíže nenechavé země, která nám ovšem nepatří***ST*
04.04.2019 23:51:00 | Frr