Emoční bouře

literatura není soutěž, ale tvorba. je to vysoce individuální věc. a jazyk stejně tak je jakýmsi kódem, který pro každého znamená něco jiného. a jak nazvat báseň, to je další velká záhada, na kterou nelze najít přesný vzoreček. to, že vy vidíte něco jiného, než vidím já, není ani moje chyba, ani vaše, ale je to něco, co musíme respektovat. a abych vám něco doporučil (viz celá velká konverzace pod vaším dílkem): hledejte nejprve porozumění a až potom kritiku. protože když budete hledat, co zkritizovat, víc, než porozumění, tak ustřelíte. nepíšeme tu, abychom se poplácávali po zádech, ale abychom předávali myšlenky a pocity. tak zkuste najít, co je za slovy, než začnete hodnotit, jak se vám líbí, která byla použitá. kritika je velmi důležitá a prospěšná věc, ale má sloužit ke kultivaci. přebírání pšenice od koukolu není záležitostí lidskou, ale Boží. užijte, co za užití stojí, připomínkujte, co si myslíte, že pomůže a posune, ale soud ... od toho tu nejsme. rád se s vámi pobavím o tom, co podle vás emoční bouře jsou, co ne a jak byste vy do slov vložil něco tak osobního a osobitého, nebo jaký by se podle vás hodil název více. mohu se s vámi bavit o tom, zda si myslím, že pád z desátého patra je řešení nebo ne, zda sem autoři dávají každý den báseň protože je tvoří bez rozmyslu, nebo jako já kdysi, protože jsem měl 20 básní v šuplíku a první příležitost, kam ty nejlepší zveřejnit a dostat ohlas. ale to není to, co jste přišel udělat. a jak říkám: debatovat jsem ochotný a schopný, ale nechat se soudit? nemám důvod.

07.04.2019 19:42:55 | ElaJah

dovolím si nesouhlasit. když se ocitnu v emoční bouři, moje hlava je tak plná myšlenek, nápadů a otázek, co jak je a co jak bude, že přímo třeští a myšlenky se překřikují. Překřikují se tak moc, že člověk v jejich množství neslyší pořádně ani jednu a tak se ocitá v prázdnu, které je plné jejich křiku. prázdno v hrudi vzniklé náhlým odosobněním, když přijde nejsilnější poryv a vytváří tak silný podtlak, že začne vtahovat žebra dovnitř a plicím dojde vzduch. a tělo, zmučené myšlenkami, kterým nerozumí, mělce dýchaje, nebo na něm klečí tíha toho všeho, náhle ztrácí stabilitu a padá. padá vstříc svému konci. nebo touží padat. z desátého patra? snad. emoční bouře, jak ji vidím a cítím já. bouře, v níž člověk neslyší své myšlenky, protože je jich mnoho, a ocitá se sám, uvnitř prázdný tak, že ho to sevře. kdybych dostal zpětnou vazbu o tom, že někde rým kulhá, nebo že nějaké slovo není ve správném tvaru, nebo snad bych se dozvěděl, že nějaké slovo úplně nesedí do použitého stylu jazyka, byl bych potěšený, ale kritika mého prožitku? opravdu jste tu pro toto? já si za svým počinem stojím. není z nejlepších, není nápaditý a není nijak extra hodnotný, ale vystihuje ve své prostotě přesně to, co jsem zažil.

07.04.2019 19:13:14 | ElaJah

děkuji mnohokrát. jsem rád, že se líbí. aspoň tohle mi z té bouře zbylo.

06.04.2019 20:21:10 | ElaJah