Člověk

Jak moc člověku na člověku záleží?
Proč chce člověk vidět člověka ležet u dveří?

Jakou člověk pro člověka má cenu?
Když najde správného, jakou dá měnu?

Jak dlouho vydržíš si člověka vážit člověče?
I přesto, že víš, že do bot Ti neteče

Už v té chvíli, kdy se narodíš, člověče
Už v ten jediný moment život Tvůj uteče

Člověk se pro člověka otrokem stává
A život co si sníš, jen z dáli smutně mává

Jako dítě, člověče, umíš rozpustile snít
V krásných představách, okamžiky žít

Pak přijde prozření, říká se mu dospělost
S dospělostí trápení a ze snů ohlodaná kost

Koukni na závist, nenávist a krutost člověče
Jen se podívej a vnímej, ať duše se rozteče

Otevři oči a okus dnešní nádhernou dobu
Když se pořádně podíváš, uvidíš jen zlobu

Člověka svět láká, je to jen mámení
Však brzy z pohádky stane se trápení

Člověk člověka správně vážit si neumí
Když poklepeš jim na čelo, myšlenky neduní

Každý člověk druhého člověka chce změnit,
Oni nehledají krásu, lidi dokáží jen plenit

V hlavách pusto a prázdno, místo srdce díru
Když k lidem přijdeš blíž, mnohdy cítíš síru