Bílé květy skrivanci zpěvy

Vánek neslysny pozveda své obmyslne jazyky ke kůži z okvetnich listecku tulipánů,
zavírám oči a odivam přítomnost do vzpomínky,
vzpomínky zvedají vítr a unaseji bolest zhasinajiciho vědomí do jiných sfér,

Podívej, jaro velebene celou paletou tvurcu vykveta před zraky básníka,
jezera bílých květů a skrivancich zpěvu v parku mého mládí,
nad knihou basnirky inspirován tichem pokoje mysli,

Vzpominka mne provází,
noc ve své hlubine, světla přibližující se k hranici pocitku,
trhavy pohyb, tupy ostrý úder na rameno, zapomeni vědomí,
nehybnost, zaupeni, světla mizeji v dáli,

cesta do peřin v kvileni nevědomí,
anestezie alkohol a konopí, v zasneni spadnul na tvrdou zem,

obnazene tělo s vykkoubenym klíčkem,

probuzení, záblesky noci, palciva bolest nesnesitelnych rozměrů,
cesta do nemocnice, křik, zděšení, nutnost operovat sebe sama, nutnost tolerovat změnu, sebelimitace, zánik imitace, akceptance změny, hlas paměti, klid mír reflexe bytí,
přijetí do hospitalizace, stříbrné jehly v hyzdí, slicne praktikantky,
rozhovor s anesteziolozkou,

odevzdavam své tělo bolesti, tlumici,
hovory, s lidmi, s epileptikem, jez si zlomil ramenni kost, s operovanym, jehož pes pokousal dlaně přítele,

náhle usínám po pilulce, vezou mne na sal,
praktikant se usmívá při pomyšlení na různé druhy koleckovych sportů,
oblékají mne do nemocnicniho roucha,
přichází anesteziolozka;
poušti do mne plyn,
ve vteřině jsem mimo; mrtev mimo vitální vědomé funkce,
mimo čas a prostor,
mimo zapomeni,
mimo exaltaci hry barev uvnitř velkého kosmickeho prazdna umělé navozeneho spánku,
v temnotě mrakotach necitlivosti,

chirurgové, sestry jako bílé vlastovicky se mihotaji sálem po probuzení,
s velkými injekcemi na stříbrných podnosech, roznaseji utlumení velké bolesti,

na pokoji s pánem, jez létal s helikopterou a rozdrtil si patu pádem ze stromu a dalším, jez si prolomil koleno.

Sedím na lavičce a slunce hrejive dopadá paprsky na rameno,
jizva hojiva teplem pookrala,
bílé květy nové jaro v rozkvětu.