Ještě mi červená v žilách teče,
sedící v rohu svůj život sním.
Každý den slza mi steče,
když dojde mi, že vlastně bdím.
Den co den Tvou bolest sdílím,
šedou barvu svět náš má.
Doufám jen, že hluboce se mýlím
a smrt Tě ještě nevolá...
Čekáme na světlo po temnotě,
po kruté zimě na jaro.
Každý z nás ve své samotě,
štěstí k sobě voláme.
I zítra těžký boj Tě čeká,
před Tvým osudem není úniku,
stále za Tebou spěchá,
políbit Tě chce a chytit za ruku.
Název jsem nějak nepochopil. Ale asi můj problém. Ale báseň máš vydařenou a rád si ji přerecitoval.
27.04.2019 14:40:25 | šerý
Jo, název je asi trochu osobní, ale vážně dává smysl:-) Každopádně moc děkuji!
27.04.2019 20:00:55 | J.Karasová