Den poté

Jako mávnutím kouzelného proutku,

skončí něco, v co jsme jen doufali.

Nezbývá nám nic, než tupě zírat,

jak obrat bere vše bez okolků.

Jako mávnutím motýlích křídel,

vše je najednou v háji,

sami jsme v tom zůstali,

smějí se ti, co nám to přáli.

Jako saze v nevymeteném komíně,

tak se nyní cítíme, bez šancí,

bez lásky i pocitů hřejivých,

bez pardonu či soucitu.

A co pak se nám stane,

když nezešílíme samotou?

Budeme se sami mazlit

se svou vlastní nahotou?