O MÉ ZLATÉ MAMCE A O SNU NESNU.

Ve snu se mi mamka zjevila, stála před stolem za kterým jsem seděl já.
Hleděl jsem na ní a pak jsem se zpoza stolu zvedl,
a k mamce jsem se blížil.
Mamka pořád jen na místě stála a stále se jen usmívala.
Neřekla ani slovo, ale bylo to velmi, velmi milé,
vše bylo tak pohodově ztichlé.

A když jsem se na dosah přiblížil, řekl jsem jí jen pár slov,
ale mami, ty jsi přeci mrtvá?, ale mamka moje zlatá stále nic neříkala,
jen se na mě pořád lásky plně usmívala.

A však sotva jsem na mamku sáhl, bylo to tak Živé,
hned jsem jí řekl, mamko, ty Žiješ!

No a tak tedy ten sen, to zjevení, a já pak stoletý snář vytáhl ke čtení.
A tam jasně stálo, že pokud matka navštíví tě ve snu,
a jen usmívá se na tě, dojdeš brzy klidu, teď to bylo jasné.

V té době jsem činil velké v žití rozhodnutí, soused mi hodně léta hejbal žlučí
a tak jsem raději dům prodal, abych se hroznému činu nepoddal.
On podobný povahou byl mému otci velice, a toho by bylo již v mém žití dosti,
jistě bych mu brzy zlámal všechny kosti.
A to by bylo jistě, ještě to nejmenší, nenávistí se nikdy nic nezlepší.

No a dopadlo to jak nejlépe mohlo, dům se po snu nesnu za týden prodal,
teď už jsem v klidu, pohoda, byla to vše náhoda?