Usínám s rozpaky
v životním klišé.
Pod dekou s koťátkem
v pokoji z plyše.
Světýlka z kytiček,
třpytek jak vílí prach.
Believe in unicorns!
Růžová na stěnách.
Stmívání vesele
tulí se v poličce
k sérii 50 Shades
a čínské kočičce.
Stodvacet plyšáků
s moc velkou hlavou,
příručky s make-upem
a zdravou stravou.
Pandy a Pandora,
Barbie a poníci,
manga, Hello Kitty
na jedné polici.
Třešinka na dortu
tohohle víkendu:
milion fotek
korejských boy bandů.
Jde na mě spaní...
ale mám ještě přání:
Už si tu krávu odstěhuj, nebo se tu z toho poseru!
A ja mam rada aj tento typ basni, kde nie je vsetko jasne naservirovane - clovek ma viac priestoru si tam doplnit svoje veci. A ak to autor znesie, uspokojenie je obojstranne ;-) tak to mam s tvojimi basnami. A trochu mi pripominaju Lynchove filmy, ktore ma naucili, ze film nemusi byt len o pribehu, ale aj o atmosfere a cirom poteseni zo sledovania. Mna tvoje basne bavia, prevalujem si slova v mysli ako sladke stavnate jahody a mam chut si dat viac :-)
12.11.2021 09:18:28 | gallatea
Blbé pro básníka, když mu není rozumět. Poctivému se ta trapnost přihodí vícekrát, jelikož ten nepoctivý míří prostě na efekt a tomu rozumíme vždy. Chci říct že myšlenka je poctivá a dobrá, ty věci které kritizujeme to opravdu zaslouží, jen zpracování je zbytečně dlouhé a přesto nejasné. Čtenář neví kdo je kdo a v jakém vztahu jsou: vypravěčka - on - ta kráva.
09.05.2019 06:42:07 | Karel Koryntka
Díky za komentář a beru na vědomí... Chybí mi nezávislý pohled, ale od toho jsme tady :D
09.05.2019 12:27:10 | Megan