Jeden muž

Šel jednou jeden muž,
po cestě zaváté.
Nevnímal povel už!
Vyřčený po páté.

Chtěl jenom jít si dál,
po cestách klikatých,
a jenom oheň svál,
jeho touhy proklatý.

Šel městem jeden muž,
na kopcích vítr vál.
Znavený držel stuž,
když hleděl chvíli v dál.

Unaven nesoucí,
své břímě životem,
a lidi matoucí,
odvracejíc pohledem.

Šel prostě jeden muž,
s křížem z Černých skal.
A v líci rudou růž,
kterou už prostě vzdal.

Ach lásku, nelásku,
člověče jediný,
odpověz otázku,
zda jsi ty bez viny?