...v tomhle stavu radši nic nepiš...
...v tomhle stavu radši nic nepiš...
Anotace: pocitovka z roku 2002
ta chyba je ve mně
vidím tu rýhu
která znemožňuje zacvaknout s absolutnem
(ne, není taková zima
to já se jen tak třesu....
jen tak, víš?)
a zpětné zrcátko
pro pozorování sebe
je obroušeno častými pohledy
do nepříčetna
(my všichni jsme vevnitř tak slizcí...)
kolik neuronů
tolik cílů
a výslednice?
výslednice?
(proč ve všem hledám.... něco?)
a uvolni se,
vole,
nikdo ti nic
neudělal
snad
přece
jistě
tedy
...a hlavně žádná velká písmena!
vidím tu rýhu
která znemožňuje zacvaknout s absolutnem
(ne, není taková zima
to já se jen tak třesu....
jen tak, víš?)
a zpětné zrcátko
pro pozorování sebe
je obroušeno častými pohledy
do nepříčetna
(my všichni jsme vevnitř tak slizcí...)
kolik neuronů
tolik cílů
a výslednice?
výslednice?
(proč ve všem hledám.... něco?)
a uvolni se,
vole,
nikdo ti nic
neudělal
snad
přece
jistě
tedy
...a hlavně žádná velká písmena!
Autor danielsoft, 22.05.2019
Přečteno 257x
Tipy 2
Poslední tipující: Iva Husárková
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Kdysi na saspi byla celá skupina básníků a básní o tom, jak nejde psát. O tom boji. Třeba že prázdný papír je nepřítel a teď ty stavy kolem - a děsně si takové básně vzájemně jedničkovali. Protože každý to znal. Taková kategorie vznikla - báseň o psaní básně.
23.05.2019 07:48:54 | Karel Koryntka