Tón předchozího rána

.
Nový den
a zdá se mi
podmračeno pod slovy
Slunce řízne do víček
a dva prsty uprostřed
vyhání mlhu svedenou ospalky
Tehdy mdlo být mdlo mluvit
našlapovat k okrajům
ptát se hmatu
Terče jásotu vykřikují
a já vše prostřílel s nocí
šípů dnes nemaje
Ono omrzí po domě sbírat
pomačkaných Zapomněnek
tu v kroužcích garnyží
ondy spod dílků
nedostavěného Cheopse
--
A přitom oč jde
je smutek vábený na udičku
kdy vím že z pozice lovce
neumím zabít
vykuchat
pozřít
Jen to překonané
pouštět
ať plave
.
.