Jsem blues zelený kanoe,
co jsou jich plné řeky,
té z plastu, což prý známkou je
že zůstane tu věky.
Jsem blues zelený kanoe,
má kupu žlutých sester,
změť šrámů kýl jí lemuje,
však co bys šlajsnu nesjel.
Jsem blues zelený kanoe,
je jako lehká holka,
na tři dny, týden, je tvoje
- a kdo ji příště potká?
Jsem blues zelený kanoe
před sebou věčnost má tu.
A přeci občas zatouží
po záplatě z laminátu.
Verše jsou příliš prostomyslně naivně vedené, vždyť sjíždění řeky (jak ty lidi po roce vstanou od monitorů) bývá docela drama, ve vodě i ve vztazích. Ostatně i blues znamená nějaký smutek, problém. Tohle je spíš platonská idea vodáctví, ne báseň ze života. To je moje hlavní námitka, že je básnička pojatá zbytečně mělce. Zajeď příště na hlubinu.
27.05.2019 10:50:21 | Karel Koryntka