Jen slova...
Mám načtená tvá slova,
tak na život a půl
a spoustu představ o tom,
jak mělo se to stát.
Po misce s cukrem sahám,
však chutná jako sůl,
když vzpomínky vplouvaj
a nedají mi spát.
Mám načtená tvá slova,
tak na život a kus
a spoustu frází o tom,
jak lásce rozumíš.
Dnes nevím, jestli stál si,
mi vůbec za pokus,
když se v sobě vyznat
ani sám neumíš.
Mám načtená tvá slova...
já lásce nerozumím a to je dobře protože o to víc si ji užívám a ctím...
04.06.2019 00:24:11 | enigman
Pokud někdo začne povídat jak rozumí
lásce, světu, životu,
pošli ho k plotu a řekni mu:
tam kdesi je Růženka, prostříhej se, dej život všanc a nečekej nic.
02.06.2019 02:17:57 | Now
Ono, každá kniha se nedá číst pořád dokola.
Možná by to chtělo změnit knihovnu.
:-)
01.06.2019 14:19:34 | mirecek
Možná jsem při čtení lecos nepochopila, takže musím znovu... :)
Díky za přízeň.
01.06.2019 14:36:05 | Dreamy
Váhavý střelec. Možná v duši po Moravském poli. Slova načtená snad pozvednou duši, ale nepozvednou krok. I bujné a upřímné city, dokáží být tak zbabělé!
Co s tím? Co se srdcem oběšeném na bezútěšného pozadí? Snad slova do sponu vyjednotit, snad pilný skřivan by věděl?
Slova se mi kupí a padají pod monitor. Mají cenu jen minutek. No, slova, slibná slova. Není jich škoda! Zítra přijdou čerstvá... znova.
31.05.2019 00:43:00 | šerý
Někdy to jsou celé věty, co vidím napsané všude, někdy se stačí podívat do očí. Je to až neuvěřitelné, kolik slov se vejde do jednoho pohledu, mnohdy, prázdných slov...díky :)
31.05.2019 07:04:07 | Dreamy