Anotace: Báseň o hraniční poruše, změnách nálad a hraničářském černobílém vidění světa.
Některé dny zůstanu v posteli,
nevstanu, budu spát celý den,
skrytá před svou bolestí a přáteli,
s přáním, aby tohle byl jen sen.
To je ta chvíle, kdy je vše černé,
bez naděje, snadno vyvolám hádku,
chci osud pryč, vše je tak příšerné,
ale některé dny je vše v pořádku.
Některé dny se cítím skvěle,
říkám si, je úžasné být živou,
žádná nenávist není v mém těle,
vše je krásné, vidím jen bílou.
Tyhle dny jsou nejlepší; vše zvládnu,
když cítím se, že už nikdy nespadnu.
Ale pak, bez varování, padám znovu.
promiň mi autorko krásná tuto otázku: vždycky když slyším někoho s touhle nemocí mluvit, tak si říkám vždyť to mívám podobné! Vždyť ten člověk mi připadá úplně blízký a důvěryhodný, a stejně jaksi "zdravý" jako já, aby se tak řeklo. Vždyť mám taky černé a bílé dny, návaly nálad atd. mám snad taky tu poruchu nebo jak je to?
01.06.2019 13:50:11 | Karel Koryntka
Ono bohužel to vypadá tak, že není nic mezi těmi "černými" a "bílými" dny. Jde to z extrému do extrému, nálada se člověku bezdůvodně změní v jednu vteřinu, např. z ohromné radosti na šílený vztek, nejde s tím nic udělat; a lidé kolem tohoto člověka chodí jakoby po vaječných skořápkách ve strachu, kdy se zase něco stane.
12.07.2019 11:48:26 | Anežka