Kaple těla

Ozvěny vášní v básni,
jednou vahou slabiky
V ticho vyjádřené nevyjadrenym.

Ozvěny v odsvecene kapli,
oči ve vinnem svetle,
z hrudi tlejici amen break rozkvětu,

niternost zvukomalbou těhotná,
jsi černá niterna její krásy hodna,
jsi vesmírem a s ním v citu srovna.

Příteli, těleso filosofa,
dílem básníka spícího, sniciho reflexe
tekutého lůna věku.

V kapli božího těla, zrudne ozvěny
bezbozneho já a citem zalitych galeji basnirky,

pla pla plameny,
vyrknuti univerza,
A sny přátel v pritomnosti.

Děkuji za ozvěny v duši,
ponory brazdou pochopení,
láskou vašich výpovědí.

V ticho kaple těla božího,
ve zvuk veršů bližního,
tvůrce z domoviny rodné zlaté.

Tvůrce sbírky
'nezkousej se usmát'
Lásko, břehu, osude.

Poezie, pojď blíž,
ohřev v srdci žije,
pla pla nechť plapola,

tvá vnitřní krev,
tvůj silný rek,

Tvá sbírka, mezi nás položená,
mezi kry srdce a intelektu vyslovená,

mezi demanty mé mysli spálená,
jako faseta slunce černého,
ve slitu maleb v tichu vchrastena.

V ozvenech počínající noci,
S pohledem na úsměvy, tma oknem, objevne tvary života a básně.

Milující...
Milovaná...
pochodeň v hrudi...

...Veno za milost..