***
je mi deset
malým oknem v prvním patře domu
hledím přes zaprášené listy stromu
keře,
kytky, trávy,
na špičky komínů
ocelárny v údolí
nad nimi v poledne rudé slunce
okraj kouře poráží
proráží
a nebe má barvu
špon a okují
je mi patnáct
a mne čeká změna
jedu pod kouře rudožluté
co barví nebe do zelena
je mi jednadvacet
a pod slunce rudé
pod okuje a špony
se občas budu jenom vracet
jak sen v prachu šedesát let
a teď už vskutku kmet
jsem sám
máma i táta už spí
více let, než dvacet
i kouře už jsou pryč
není kam se vracet
..velmi sugestivní a upřímné, oceňuji, že nepodléháš sebelítostivým sentencím..ST* :-D*
20.06.2019 18:53:03 | Frr
jen sám k sobě... nu a teď ten širák můžeme odhazovat v dál...
od sebe k sobě... vlastně se mi tahle logika všeho líbí...
18.06.2019 23:49:41 | zelená víla
Po přečtení Tvé básně, Jaroslave, vytanula mi na mysli básnička, kterou jsem vkládala před třemi roky, myslím, že je té Tvojí v něčem podobná, a mám u ní i maličkou osobní fotografii, budeš-li chtít nahlédnout :
https://www.liter.cz/ostatnipoezie-zivot-815370-cist
...
Rozsvícené ticho...
a nevím proč,
myšlenky vynořují
dávnou fotografii.
Jsem Žabka,
plachý úsměv ve tváři,
rozcuchané vlasy gumičkou sepnuty,
modře tepláková mikina,
i když fotka černobílá,
okno v Solenicích.
Tam za tím oknem,
někde v trávě,
schovaný obživlý kamínek.
Trilobit.
Brázdil dnem moří,
propastmi věků doplul mi do dlaní.
Vzpomínka zůstala,
a cosi dnes uvnitř svírá
otázka zastřená.
Jestli pak někdy zbude i po mně,
namísto schránky, ulity, kamene,
v tišinách vánků myšlenka:
Žila dívka,
a moc si přála
zpívat a tančit,
darovat cit...
____
Milý Aravaro, vždy je kam se vracet, máme-li vzpomínky.
Tvoje dnešní báseň mě velmi oslovila, a děkuji mnohokrát, že jsem ji mohla číst. Děkuji! :-)
Hel.
18.06.2019 20:43:03 | Helen Zaurak
Helen - děkuji ti za komentář i vloženou báseň, která s jistou rezervou vyjadřuje i mé pocity, což jsem nakonec napsal i na tvé straně...
20.06.2019 21:51:57 | aravara
Líbí se mi... ST
Připomnělo: https://www.youtube.com/watch?v=ymm4Ey6FYdU
:-)
18.06.2019 16:29:00 | Kapka
Pěkná práce ale téma trochu nostalgické a smutné. Ale s mačetou odhodlání se i v dnešní situaci dá prosekat k potěšení a úsměvu. Málo? A co je málo?
18.06.2019 14:09:02 | šerý