Di(v)ná divadelní diva v podivné básni

Divá divadelní diva,
zas se někde přiopila.
Potom vlezla na jeviště,
odříkala ňáká klišé
a zas slezla dolů.

Sednula si do hlediště,
měla divný pocit v břiše.
Že by láska, nebo tréma?
Vzpomněla si na Morgena.
A bylo jasno...

Divadelní diva nad sebou se podivila
že se jedním podivínem vínem opít nechala.
Představení posrala,
tak se znova ožrala.

Byla divá naše diva:
"Ať se na mě někdo dívá!"
Nikoho však nezajímá,
starší je než Pepík Zíma
a krása odešla s posledním výstupem.

Divadelní divá diva divně se diví,
že ji její divost dále neuživí.
Už je prostě všemu konec,
a ani tlustý starý kanec
o ní nezakopne.