Tvé oči,
jsou chladné,
stejně jako jarní rána.
Něžné jako kopretiny,
občas vlídné,
tající.
Vypadáš roztěkaně,
se žaludkem na vodě,
Možná, že nikdy nespíš.
Nevím, o čem bděle sníš,
nepřetržitě a oddaně,
o skutečné svobodě?
Dělníku v modré zástěře,
nalezneš někdy klid,
přívětivou náruč postele?
Bez strojů a hluku u uší,
budeš taky někdy žít?
Práce tě stejně nebere.
Můžeš se ztrácet v mých pohledech,
ležet na louce,
na ranní rose,
bez starostí,
unavených dnů.
Vím, že ti z neustálé námahy nestačí dech.
Tak se vzdej všech okovů,
na den se ztrať,
pověs ochrannou helmu na hřebík,
je léto a nikdo si nepřeje jen tak žít.
Roztrhni mříž,
za volnost všech uvězněných lvů.
Bývalá - už vyšisovaná, režimní rudá pěst dělnické třídy... To dělníka společensky znevážilo. Po sametovém převratu se ten název stal téměř nadávkou a klonem primitivizmu. Stal se z nás "úžasně" vzdělaný národ a dělníky nahrazují přistěhovalci a utečenci. Hlav máme dost, ale i potřebné ruce jsou zapotřebí. Uvidíme co na to budoucnost...
Tohle si napsal buditelsky a s kuráží. Ale ten konec básně se mi zdá poněkud zbytečně patosem alarmující... tedy jen můj os. názor. Možná že je to záměr a čtenářovi předkládáš ironickou parodií? (Ale to by si zřejmě uvedla v kategorii.) Podobnými slogany a "verši" byla Československá kultura přežraná.
03.07.2019 18:02:25 | šerý
Rozhodně zajímavé téma - ze života.Poslání - versus osvobození - od otrockého života.O tvrdém chlapovi, který bouchá u stroje na směny...a jeho životní naplnění je možná hned po práci - zajít na pivo, aby se zbavil okovů - prostě a jednoduše vnímal svět jinak... a zároveň šťastně.Téměř všichni dělníci mají vnitřní boj - hrozně je tahle práce štve a jejich motivace je pouze o penězích,aby zabezpečili své rodiny. Skvěle popsané a excelentní vnímání .
03.07.2019 17:40:21 | Krahujec